Lojzík nás opět pozval k sobě na zahrádku, kde nám poskytl azyl, abychom se mohli sejít pospolu za účelem zimní slavnosti. Protože jsme to nestihali do konce roku, termín vyšel až na tento únorový den. Od Plzně přijeli vlakem a chlapci Jirka s Tondou a Marií přímo tam autem. Sešlo se nás temtokrát 11 a bylo nám blahodárně na duši a hlavně veselo, jak se na zahradní slavnost sluší. Nepřekonatelné Lojzíkovo kuchařské umění zasluhuje 1*, Danuška upekla a všem nám moc chutnalo - jak kulinářské dobroty, tak i dobré pití. A nebylo to tam poprvé a věřme, že ani ne naposled... Škoda, jako vždy při našich akcích, čas tak neúprosně spěchá a my pak posléze musíme se loučit jít na vlak, nebo bus ku domovu.

S odstupem doby, to bohužel bylo pro nás poslední setkání s Evičkou, která v tu dobu sice hodně nemocná, ale hrdinně s úsměvem s námi prožívala tento velmi příjemný zimní den...