Výlet na hrad Velhartice

20.7.2010 – zastávka ČSD Nemilkov v 9,43 hodin – tentokrát je nás jen 6. Den krásný slunečný  - polojasný 26°C a nálada OK – v plánu máme pokračovat v cestě směrem do Velhartic autobusem ze zastávky vzdálené cca 200 m a čas máme 40 minut do odjezdu autobusu. A toto je doba na naše pravidelné občerstvení před cestou – kávička a něco z batůžků – tentokrát vynikající pica a roláda….. Pak ještě „šťopičku“ na dobrý krok, protože brzy bude Anna, tzn. „chladna z rána“, ale nejdůležitější je naše zdraví, na které připíjíme…, abychom též vždy „zdrávy došly“. Ještě společné foto před cestou a odcházíme směr zastávka ČSAD. Autobus má sice chvilku zpoždění, ale my máme mnoho témat k probrání…..

Městečko Velhartice

Krásná příroda šumavského Podhůří učarovala příteli císaře Karlu IV. Buškovi z Velhartic, tehdejšímu majiteli zdejšího hradu – obec na úpatí vrchu Borek (859 m.n.m.) obklopují husté lesy a protéká jí říčka Ostružná –historicky  vzniklo při obchodní cestě z Bavor do Čech – dnes hezké upravené městečko žije cestovním ruchem. I my se vydaly na hrad Velhartice – gotický hrad z přelomu 13.a 14. století, dnes státem chráněnou historickou památkou.

Od zastávky autobusu podle ukazatelů přes náměstíčko, jehož dominantou je překrásný kostel Narození Panny Marie ze 14.století – alespoň jsme nahlédly. A pak již směrem ku hradu, kde jsme si vybraly okruh prohlídky zámek, který byl přistaven jako pozdně renesanční palác a pojmenovaný Huertovo křídlo – prohlídka se zajímavým výkladem o životě šlechty a renesanci trvala 40 minut. V době "totality" tato část zámku sloužila  rekreantům ROH - proto nebyla zdevastována, jako jiné památky.

Pak ještě procházka kolem celého hradu, překrásné rozhledy do kraje – svačinka s odpočinkem a cesta zpět se zastávkou v řezbářství Tittl, kde je vystaven Velhartický betlém a v obchodě je možno zakoupit mnoho upomínkových výrobků ze dřeva – ani my jsme neodolaly a z těch překrásných věciček si vybraly…. Za zmínku však stojí zajímavost, že pan Tittl se podílel také na výrobě známého pohyblivého betlému vystaveného v Sušici – a tam se též někdy vydáme.

Čas se nachýlil a je nutno vyrazit na poslední část našeho výletu – po červené turistické značce nás čeká 4,5 km  - nejprve po silnici na sluníčku, které pálí asi 1 km směrem na Malonice a pak již pohodově lesem na Makov dalších 3,5 km – dál pak z rozcestí již po žluté až k nádrží Nemilkov 1,7 km - stále mírně z kopce jsme pak měly ještě 50 minut do odjezdu vlaku.

Ve stínu na lavičce nám čas utíkal tak, že jsme zapomněly ho sledovat… i trochu zmatku se nám do té pohodičky vloudilo … - lze to popsat takto….:

O, ty naše Šumavo, jak krásná jsi a v údolích pak drážní trati po ní klikatíš si,

Klatovy ty jiným jsou však směrem, v mapu koukneš – pravdu zjistíš fofrem.

  Vláček motoráček přijel na čas a náš výlet byl u konce – pár foto na památku do naší kroniky a kam příště : je léto čas dovolených, přijede Maňa na rodnou Šumavu – tak další setkání s ní.