16.1.2010 – naše plánovaná cesta zasněženou Šumavou na Ztracenku.                          Sešlo se nás 8 v Klatovech ve vlaku směr Hrádek u Sušice – a byla obava jak se asi půjde zapadanou cyklostezkou z Hrádku ? – nebude lepší vystoupit v Mokrosukách  a jít po silnici ??? „Odvážnému štěstí přeje“ se říká – proto jedem až do Hrádku u Sušice – společné foto před stanicí fotil mladý pan výpravčí (v červené čepici – už jich po trati na nádražích moc není). Pak v čekárně „malá“ svačinka před pěší tůrou : čaj s rumem i s citronem, tvarohový koláč s jablky, medové trojhránky celé namočené v čokoládě, bramborová buchta a horká káva z termosky. Na závěr pro dobrý krok i v letošním roce „otevíráme Šumavu“ opět ostružinovým likérem, bychom vždy šťastně „zdrávy došly“……

A pak již směr cyklostezka 2078 – k našemu překvapení je projetá (snad ne jen k poslední chalupě v Hrádku?) asi 1,5 km až ke krmelci v lese a pak dál prošláplá – jde se nám dobře – sice do kopečků trochu „funíme“, protože vánoční hodování zanechalo následky… –  sluníčko je sice pod mraky, ale kocháme se zimní Šumavou – sníh a jinovatka na stromech jak ve sněhovém království. Víc jak za hodinu přicházíme na červenou směr Svojšice a pak již po silnici směr Břetětice až na Ztracenku, cesta 6 km za necelé 2 hodiny – to je dobrý čas – už nás očekávají. Tam u krbu příjemné teplíčko, milá obsluha, pívko jako křen a pak objednaná kachnička + 3 kynuté a 3 chlupaté knedlíky a 2.druhy zelíčka na to se nejvíce těšila především Hanička – všechny máme „velké oči“, ale pak….už se ta porce nemá kam vejít  a komentáře jsou: „největší orgán v mém těle je nyní žaludek… - po tom obědě už vůbec nemohu připažit…. - už i ty moje stahovací kalhoty ztratily funkci…. – příště nic na cestu, jen vodu a každá svou… – bublinkovou ne, ta mi jde nosem i zadem… - mně jsou malé i hodinky… - Hani, za tu oběť, že jsme tě sem doprovodily, bys nám měla poděkovat….. – ne budu se vám přímo klanět, už nemůžu ani to kafe a to jsem se na tu kačenu tak těšila…..“. To Maruška také, ale jen z domova na nás vzpomíná a přeje hezkou cestu a SMSkuje, že má nohy v „lavor“ ponořené a též vůbec nestrádá při dobrém svařáčku…. Náš čas se nachýlil a po půl 5 vycházíme již po známé silnici přes Lešišov do Mokrosuk na vlak. Loučíme se opět v Klatovech - dnešní den byl opět super a fota jsou toho důkazem. A pošlu je brzy - no, Dano - to teda budeš "čučet"........ Příště – v únoru opět někam na Šumavu…..