16.10.2009 - pátek v plánu byla pěší tůra ze Svaté Kateřiny na Fleky a Medvědí kapli - pak do Nýrska. Ale předpověď počasí na celý týden byla úplně jiná, než se na podzim sluší - neobvykle brzy se ochladilo a začal padat sníh a také ČD si jezdí jak chtějí a spoje nám dělají čáru přes naše plány.....(svorně jsme se shodly a odložily na příští rok).  A tak jsme se sešly na nýrském nádraží po příjezdu vlaku od Plzně - napřed směr čekárna a z batůžků se občerstvily jako obvykle dobrotami a kávičkou - nechybělo ani něco na "dobrý krok" jako oslava Evičky K. narozenin, pak fotka na památku dnešního dne a vyrazily jsme směr město do nýrského muzea. Nynější expozice o ochraně státní hranice byla zajímavá, možná trochu smutná, protože na šumavských hranicích to nebylo v minulých dobách jednoduché....  - p. Velkoborský nám podal výklad a vystavená fota svědčily o historii, která na hranicích existovala.....    Pak jsme se vydaly směr hřbitov - dokonce i mraky poodešly a sluníčko bylo vidět. Tam jsme rozsvítily svíčky našim spolužačkám Vlastě a Marušce a následovala navštěva na pozvání u Andulky - možná naposled u ní v Nýrsku - bude se stěhovat do Klatov. Protože se výrazně ochladilo a dokonce začal padat sníh a bylo přímo nevlídno - v obýváku u dobré "papky" se nám sedělo moc dobře - vzpomínaly jsme na ty, které se dnešního setkání zůčastnit nemohly a plánovaly další listopadové setkání i závěrečné letošní v prosinci.

I Andul se již chystá do důchodu - od spolužaček dostala spoustu dárečků a  básničku - složila jí Maruška a moc hezky a vtipně  - moc děkuji..........

Nemysli si, naše milá Anduličko,že se nikdo z nás nezmůže na přáníčko.

Z hlav se nám všem kouřit musí,jak přemýšlet budeme,by jsme Ti radost udělaly, až se zase sejdeme.

Všechněms básně skládala,hlavičku si lámala,

teď i Ty se budeš rdít, nezůstane na Tobě suchá nit.

Bez obalu vypovíme vše, co víme i nevíme,pravda, lež, to neřešíme, to dál pitvat nebudem, přeber si to sama jak chceš,my se od srdce zasmějem.

Barák,zahrádku i s chatkou,bazén, divadlo,pak zas k moři si jedeš,

mnohé z toho máme trauma,jak Ty to všechno zvládneš.

Mlaďochy máš pracovité,pozveš je a navaříš

a zatímco oni makaj,Ty se tiše vypaříš.

I vnoučátek jedenáct máš,jsou to ale čtyřnozí, 

ale i s těma se pomazlit dá, když jiného nic nehrozí…..zatím.

V práci si vždy chvilku najdeš bys nám zprávu poslala,

co se na příště zas chystá nebo, kde ses toulala.

Výlety nám naplánuješ,vlaky,autobusy vypisuješ,

jak pro ňáká mimina, jsi holt naše „turistická mamina“.

Bez mapy Ty nedáš ránu,všechno jasné předem je,

perfektně a do detailů, to se nám to flámuje.

Jedinkrát však přeci jenom chybička se vloudila,

to, když se parta rozdělila a část se málem ztratila.

Stalo se 6.září 2008 – směr cesty: Nýrsko-Lam autobusem

             Pěšky Malý a Velký Ostrý a zpět na vlak v Hamrech-Hojsově Stráži.

Šest kiláků z Lamu vzhůru štreka je to pořádná,

šlapem svorně všechny v chumlu,hezký den se býti zdá.

Evě Voráčků se špatně dýchá,prý nám výlet jen kazí,

to však všechno jen začíná,o darované jablíčko pak korunku si vylomí.

Když už oba vršky zvládnem,dolů k Hamrům spěcháme,

začíná být problém s časem,tři partičky děláme.

První na vlak běží Dana s Janou a s nimi Blaženka pak,

po žluté chvátají do Hamrů, chytit chtějí trojku vlak.

Pouť ve Švihově nepočká a tak letí co to dá,

zbývá už jen málo času, vlak se ztěží stihnout dá.

Jako druzí Věra s vnučkou, Bětka, a Ani spěchají,

pro zranění malé Katky autíčko si volají.

Poslední část-dvě Evičky,Hanka a Maruš stejnou cestou, jak ty první jdou,

do šesti maj času dosti, a tak jdou a mudrujou.

Lesní silnicí stoupaj stále vzhůru, Hamry se však vzdalují,

po hodině ostré chůze Andulku do Nýrska volají.

Jedné ale mobil zlobí, druhá nízký kredit má,

„Andul, nevíš, kde asi jsme, cesta se nám divná zdá.“  

„Jak vám radit já mám cestu, když sami kde jste nevíte,

cožpak jste šly jako ovce, teď se tomu divíte.

Ač se snažím sebevíc, nenapadá mě nic víc,

než zpátky se kus vrátiti a žlutou značku najíti.“

Zpátky zas letíme lesem, moc času nám nezbývá,

nic jen tak lehce nevzdáváme, už jen příkrý vrch zbývá.

Jediná Hanka raduje se, „Holky, to je prímový,

když jde všechno podle plánu, to mě tady nebaví.“

Voráčková zas kolabuje, nemůžem jí nechat tak,

chybí už snad jen 20 metrů, ujíždí i šestka vlak.

První čtyři vlakem jedou, stihla ho i Hanička,

na nás čeká prázdný perón, jede nám prý sedmička.

Pro Marii přijel manžel, Evičky též sebou vzal,

na jejich pak vlastní přání v Nýrsku je jen vysypal.

Pověstná poslední kapka ještě na ně však čekala,

to, když Eva Kydlíčková na sedmu se zeptala.

„Jo, sedma jede, na mou věru,

Avšak v úplně opačném směru!“

Odpověď Evě bere dech, jenom špitne  :„To je tada v prdeli,

my snad přijedeme domů tak k obědu v neděli!“

Rance znovu na záda dají, Andulce hned volají,

na pumpu jdou kafe dát si, jinou možnost nemají.

Nakonec však přeci jenom vše se v dobré obrací,

všechny šťastně došly domů, Evička do Plzně skor v půlnoci.

Z toho poučení plyne pro naše další výlety-

držet se vždy pohromadě a stále koukat do mapy.

Na tohleto extempore budem léta vzpomínat,

vždy s úsměvem, jakpak jinak, ne na to, co se všechno mohlo stát.

Po kratším čase zas na výletě,praví Eva Voráčků:“Holky, copak blbnete,

tenkrát na Ostrým ta moje slabost, ta prý byla jen z klíštěte!“

Teď zas honem, Anduličko v pomlouvání pokročíme,

co dál bude, co se chystá,to na Tě ještě povíme.

Okule dáš brzo vale, i Nýrsko pak opustíš,

byteček máš vyhlídnutý, do velkoměsta přesídlíš.

Tam budeš mít fůru času a můžeš psát kroniku,

to by bylo u všech ďasů, ať nevyjdeš ze cviku.

Když je Ti pak hodně teskno s přítelem se domluvíš,

na dovču třeb do Španělska na dva týdny vyrazíš.

Jindy zase s kámoškou pak slézáš Jizerky či Krkonoše,

lázně, různá jiná místa, jseš holt cestovatelka naše.

Život bereš snad sportovně, to se Ti také daří,

známe Tě jen obětavou a s úsměvem na tváři.

A tak do dalšího žití a vysněného důchodu,

přejeme Ti všechno dobré ze známých už důvodů.

Ať v soukromém životě Ti všechno vždycky klape,

ať se nám všem spolu s Tebou dlouho dobře šlape.

Děkujeme za všechno a přejeme pevné zdraví

Tvoje vděčné spolužačky z průmyslovky